Správná jízda na víceproudých komunikacích je – bohužel – mým oblíbeným tématem. Téměř denně totiž na silnicích potkávám někoho, kdo asi zrovna chyběl, když se tato „záludnost“ provozu na pozemních komunikacích v autoškole probírala.

Naposledy jsem psal o řazení do jízdních pruhů až v místě zúžení a nikoli blokování komunikace v místě, kde to není nutné. Každodenní realita českého silničního blázince sice ukazuje, že toto téma není zdaleka vyčerpáno, aktuálně mě ale bere čert z nesprávného použití pravidla zipu a – kupodivu také – z nadbytečné ohleduplnosti vůči jiným řidičům. Kdepak, nevidíte špatně. I mě v autoškole učili ohleduplnosti k ostatním. Zároveň mě ale učili, že když mám přednost v jízdě, mám jí, pokud možno, v zájmu plynulosti provozu a naplnení předpokladů ostatních řidičů využít. A v tom je kámen úrazu, pravidelná magořina na křižovatce na Předmostí v Ústí nad Labem.

Tato křižovatka je jedním ze dvou míst, kterými se dá ze Střekova projet do centra Ústí nad Labem. Směrem od Střekova jí předchází most Dr. E. Beneše a podjezd pod železničním viaduktem. Na přiložené mapce z Google Maps ji označuje červený křížek. Přestože to pro řešení dopravní situace, kterou chci v tomto článku rozlousknout a její řešení zdůvodnit, není příliš podstatné, dotknu se v dalších odstavcích i způsobu řízení této křižovatky.

Směrem od Střekova (směr naznačený růžovou šipkou) je křižovatka vybavena semaforem, klasickou trojbarevnou soustavou. Směrem od východu je semafor v průběžném pruhu určeném pro jízdu rovně (do centra) a vlevo (na Střekov). Pro jízdu vpravo je však v odbočovacím pruhu dopravní značka P4 (Dej přednost v jídě, na mapce žlutý křížek) opatřená přerušovaným oranžovým světlem, které není součástí trojbarevné soustavy.

Přestože některé výklady nelogicky tvrdí, že při odbočování odbočovacím pruhem vpravo je pro řidiče závazný semafor umístěný na dělícím ostrůvku mezi odbočovacím a průběžným pruhem, tzn. vlevo od řidiče a nezřídka zcela mimo jeho zorné pole (jiné výklady určují platnost příkazů semaforu analogicky k platnosti dopravních značek, které se umisťují vpravo), v tomto případě je odbočování vpravo řízeno zmíněnou dopravní značkou P4 právě kvůli jejímu opatření oranžovým přerušovaným světlem, jenž zdůrazňuje její význam a upřednostňuje ji před semaforem v trojbarevné soustavě (jinak řečeno nařizuje řidiči se touto značkou řídit). Na nákresu však vidíte, že možnost obsazení pruhu navazujícího na odbočovací pruh pro řidiče přijíždějící od východu je jen teoretická (bezprostředně v křižovatce se tam nelze dostat bez přejetí ostrůvku či plné čáry), vozidla přijíždějící od východu a odbočující vpravo tedy mohou křižovatku s opatrností projíždět téměř kdykoli.

Situace, která mi tak zvedá tlak, se však neodehrává přímo v křižovatce samotné, ale až kousek za ní. Zaměřte nyní svou pozornost na úsek, podél něhož jsem na mapku namaloval žlutou čáru. V tomto místě je silnice čtyřproudová, vždy dva a dva pruhy severojižním směrem. Projedu-li křižovatku od Střekova (ve směru růžové šipky) rovně, dostanu se za ní do levého pruhu, který mě nutí hned na další křižovatce (na samém vrchu obrázku, označme jí třeba křižovatka Důlce) odbočit vlevo do Velké hradební. Projedu-li křižovatku Důlce směrem od východu (od žlutého křížku), dostanu se za ní do pravého pruhu, který mě hned na další křižovatce přinutí odbočit vpravo do ulice Důlce.

Každodenní představení exotů na této křižovatce začíná v okamžiku, kdy se řidič jedoucí od východu potřebuje zařadit do levého pruhu a odbočit tak do centra. Obrácená situace je méně častá, navíc dopravní značka V5 Příčná čára souvislá označující hranici křižovatky Důlce je v pravém pruhu o několik metrů dál, než v levém, takže na přejetí z pruhu do pruhu je víc místa.

Nevím, zda z nevhodné ohleduplnosti či obyčejné blbosti, se vždycky mezi řidiči projíždějícími křižovatku na Předmostí od Střekova najde ichtyl, který se rozhodne řidiče přijíždějící od východu galantně pustit do levého pruhu. To samozřejmě udělá tak, že hned za křižovatkou zastaví a pěkně počká, než se všichni východňáci zařadí, případně se pokusí aplikovat pravidlo zipu (které ovšem v obci neplatí a  v tomto místě už vůbec ne) a nechává východňáky řadit na střídačku.

Co je na tom špatného, ptáte se? To je jednoduché. Křižovatka je poměrně rozlehlá, řízená semafory a směrem od Střekova se před ní v době dopravní špičky tvoří kolony sahající až na druhý břeh Labe. Každý se jí tak snaží projet co nejrychleji, aby v jednom cyklu semaforů projelo co nejvíce vozidel. Obvykle zde tak i ti nejslušnější řidiči (včetně mě) ignorují pravidlo o nevjíždění do křižovatky, pokud není jisté, že jí lze bezpečně projet. Pokud by toto pravidlo mělo být dodržováno, projedou na každý cyklus semaforu tak tři auta a kolona na Střekově bude nejspíš končit někde na železničním přejezdu u Setuzy. Rozhodne-li se trouba šest osm aut před vámi zastavit, znamená to, že vy skončíte uprostřed křižovatky.

Proč ti to ale, Vlasto, vadí? Kromě tísnivého pocitu ze stání uprostřed křižovatky mi to vadí zejména proto, že pro pouštění řidičů přejíždějících za křižovatkou z pruhu do pruhu není žádný rozumný ani zákonný důvod – a to je důvod, proč jsem vyprodukoval celý tento článek! Za křižovatkou totiž nedochází ke spojení dvou pruhů, z nichž jeden by končil, takže není jakýkoli důvod pro ohleduplnost ani uplatňování pravidla zipu (které ovšem v obci neplatí, ehm). V tomto místě by se měla uplatňovat standardní pravidla pro jízdu v pruzích, tzn. přednost má ten, kdo v pruhu je, a naopak dát ji musí ten, kdo chce do pruhu vjet. Kdyby řidiči v tomto místě toto pravidlo dodržovali, nemohlo by se stát, že já budu uprostřed křižovatky vztekle troubit na nějakého blba, který se o pár desítek metrů v koloně přede mnou rozhodl získat bílého bobříka.

Řidiče přijíždějící z východu by to nijak neomezilo, protože, jak jsme si ukázali výše, mohou křižovatkou projíždět téměř kdykoli. To znamená, že pokud se v nejčernějším případě nepodaří řídíčí přejet z pruhu do pruhu ani do místa skončení přerušované čáry mezi nimi, jednoduše by měl zastavit a dát přednost vozidlům, která v daném pruhu už jsou. Při nejhorším tak dojde k zablokování odbočovacího pruhu od východu, který se však rozjede, jakmile křižovatku Důlce opustí všechna vozidla, která na ní přijela v minulém cyklu zeleného světla od Střekova na křižovatce na Předmostí. Doprava tak může být plynulá a prostá nebezpečných situací. kéž by však řidiči občas oprášili znalosti zákona o provozu a zapojili za volantem mozek.